OPEN SPACE 

Přihlášená témata

Adam Suchý, Miroslav Světlák


Psychologové a psycholožky v akci: od myšlenek k činům 


Spojili jsme 6 velkých psychologických asociací a organizací ČR do jedné platformy. Jejím prostřednictvím jsme se připojili k celosvětové síti Global Psychology Alliance, kde je nás pod záštitou American Psychological Association už více než 60. A teď potřebujeme vás. Pojďme společně diskutovat, jak konkrétně chceme, aby vypadala psychologická a psychoterapeutická iniciativa, která na české úrovni v těsné spolupráci s mezinárodním společenstvím usiluje o řešení globálních otázek. Jakými tématy je důležité se v současnosti zabývat? Jaké aktivity má takováto organizace podnikat? Jaká organizační struktura bude vytvářet nejlepší podmínky pro stanovené cíle? A hlavně: pojďme přenést ideu do akce. Slov a diskuzí už bylo dost. Pojďme vymyslet a realizovat konkrétní kroky. A třeba vytvořit na Vlnách pracovní skupinky pro přenesení modelu dobré praxe z obdobných zahraničních iniciativ (Psychologists for Social Responsibility, Psychologists for Future apod.).  

Veronika Kolejáková


Slon v miestnosti - bezpečie apolitickej pozície 


Psychológovia a terapeuti sú dnes postavení pred tému, ako sa ukotviť vo svojej práci vo svete, ktorého štruktúry sa neustále menia. Dáva nám to väčšiu alebo naopak menšiu možnosť voľby? Kolabujú spolu so zmeneným širším poľom aj naše osvedčené metódy alebo je pre nás nerovnováha príležitosťou na zmenu a hlbokú adaptáciu? Krízou prechádza aj bezpečie apolitickej pozície, do ktorej sme sa psychoterapeuti väčšinou stavali. Mnohí prežívajú dilemu, či zátvorkovať svoj osobný postoj k dianiu vo svete alebo ho priniesť do kontaktu s klientom. Čo ak je to naopak - čím viac sa snažíme nebyť politickí, tým viac politickí sme a neautenticky obchádzame slona v miestnosti? Straší aj nás, že sa sedenie zvrtne na výmenu názorov a stratíme v ňom terapeutickú pozíciu? Prečo je teda práve politika tabu a tlačí nás povinnosť zátvorkovať ju dočasne po dobu sedenia? Nie to len náš introjekt? Dialogický prístup ako rozhovor môže ustáť aj nezhody postojov rovnako ako pri akýchkoľvek iných témach, ktoré klienti prinášajú. Ako gestalt terapeutov by nás mohla rovnako strašiť aj možnosť, že ostaneme rigidní, neautentickí a bezfarební, že zaspíme dobu a premeškáme príležitosť na kreatívne prispôsobenie v časoch, keď vlastne všetko osobné je politické. Aj to môže byť súčasť emancipácie nášho terapeutického smeru, ktoré by sa našim zakladateľom, na každom kroku zdôrazňujúcim inováciu a flexibilitu, určite pozdávalo. Inšpiratívny je pohľad britskej gestalt terapeutky Carmen Joanne Ablack, ktorá hovorí, že naše zátvorky by mali zhora aj zdola zostať otvorené, aby sme do nich vedeli kedykoľvek načrieť.

Rita Kočárová, Jakub Černý 


Psychedelická zkušenost jako nástroj terapie a/nebo sociální změny?   

 

Jak pracovat s psychedelickou zkušeností klientů v terapii? Co může přinášet terapeutům v jejich praxi? Mohou psychedelika být kromě cesty sebepoznání a terapie také cestou emancipace a kolektivního wellbeingu? Jak můžeme jako terapeuti tuto rovinu psychedelické zkušenosti zvědomovat a rámovat? 

Kateřina Duchoňová  

Péče o uprchlíky z Ukrajiny i odjinud. Jaké jsou naše limity a možnosti zlepšení? 

V posledních týdnech se v běžném životě i naší praxi setkáváme s nově příchozími z Ukrajiny. Jaké to je pracovat s lidmi z válkou zmítané země, pomáhat jim zpracovávat traumatické zkušenosti a adaptovat se na život v nové zemi? Velká část pomoci stále stojí na dobrovolnických iniciativách, ale ty se pomalu začínají vyčerpávat, ve společnosti narůstají i protiuprchlické nálady. Zvládneme se dlouhodobě angažovat ve prospěch uprchlíků a třeba je i veřejně hájit? A co prožíváme při práci s lidmi, kteří se ve válečném konfliktu ocitli na druhé straně barikády? I oni často potřebují naši pomoc. 

Petr Kačena

Jak dobře vyhořet  

 Podle studií za svoji kariéru zažije symptomy burnoutu mezi 21-61 % psychoterapeutů. Pojďme se pobavit o tom, jak tomu předcházet, a jak to dobře zvládnout, když se to už stane. 

Michal Černík

Psychická podpora lidí zasažených mimořádnými událostmi

Lidem zasaženým rozličnými mimořádnými událostmi je často poskytována psychologická pomoc. Je tato pomoc ale skutečně efektivní a smysluplná? Možná, že podpora komunit a jejich přirozených zdrojů dává mnohem větší smysl. Nebo z našeho společného dialogu vyplyne nějaký nový dobrý tvar psychosociální pomoci?  

Marta Pilařová, Kateřina Ožanová 

Můžeme pomoci bořit stereotypy ohledně sexuální agrese?

"Může si za to sama.", "Proč to neřekla dřív?", "Co když si to vymyslela?" - Žijeme v Česku v roce 2022, kde znásilnění oznámí jen 5% obětí a zhruba dvě třetiny lidí si pořád myslí, že si za ně žena může sama. My jako novináři můžeme s bořením stereotypů pomoci, ale potřebujeme spojence. Jak to dělat citlivě k obětem, ale zároveň tak, aby se ve společnosti konečně něco změnilo? Pojďme se bavit o tom, jak můžeme spolupracovat na posouvání veřejné diskuze. 

Michaela Krtičková

Kvalita versus kvantita - o (ne)dostupnosti psychoterapie


Je přijatelné vést intenzivní dlouhodobé terapie, pokud taková péče je z kapacitních důvodů dostupná jen pro velmi omezený počet klientů - a mnohonásobně více zájemců o terapii (zvláště co se týče péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění) prakticky nemá šanci být ke kvalitní terapii přijato? Nebo je společensky odpovědnější dělat kratší a méně intenzivní terapie, které je možné nabídnout většímu počtu zájemců? V situaci, kdy jako terapeuti mnohdy musíme rozhodovat o tom, komu pomoc poskytneme a komu už ne, může být přínosné zamyslet se nad tím, jak vůbec posuzovat adekvátní délku a intenzitu terapie, případně polemizovat nad tím, podle jakého klíče klienty přijímat / odmítat - a jak se s tím vším vyrovnat. Pojďme se společně podívat do prostoru, kde se setkávají témata kvality / kvantity, naše profesní a společenská odpovědnost a špatná dostupnost psychoterapie. Téma se týká především péče v rámci veřejného zdravotního pojištění, nicméně v mnohém zasahuje i sféru terapie na přímou platbu.


Genoveva Almássy

"Ty děti, co se řežou, už není kam posílat."


Jaký formát pomoci je v ČR / SR dostupný pro emočně nestabilní adolescenty s hraničními rysy? Postačuje? Co u těchto klientů funguje a co ne? Podle statistik jsou to 2-4% dorůstající generace. Nekteří směřují už kolem dvacítky k invalidizaci. Když jim zařizujeme hospitalizaci pro sebevražedné tendence, slyšíme často: "Takových tu máme plné oddělení...". Proč je to tak? Můžeme to změnit? (A chceme? Tu v Moravskoslezském kraji?) 

PRŮBĚH OPEN SPACE

  • OS je vyhrazený programový blok v neděli 18:00-19:30. Diskutuje se v paralelně probíhajících skupinách. Pokud vznikne chuť a potřeba diskutovat některá témata dále nebo OS přinese další otázky, vyhradili jsme pro ně blok v pondělí (9:30-11:00) - tzv. Open call. 
  • Když se sejde skupina nad daným tématem, jeho autor/ka téma v krátkosti uvede. Může se jednat o teoretický vstup, prožitkovou aktivitu / experiment, sdílení osobní zkušenosti apod.
  • Hlavní náplní je pak sdílení a diskuse. Nositel či nositelka tématu diskusi facilituje, nebo se může dopředu domluvit s někým dalším, s kým se o tuto funkci podělí.
  • Užitečné je dopředu domluvit, kdo bude zapisovat výstupy z diskuse na flipchartový papír. Zápis může mít rozmanitou podobu (slovní záznam, mentální mapa, sketchnoting...). Snažíme se také zajistit, aby z každé diskuse byl pořízený detailnější písemný záznam.  
  • V pondělí v závěrečném bloku (11:30-12:30) zástupci jednotlivých skupin představí hlavní výstupy diskuse. 

Hlavní pravidla OST

  • kdokoliv přijde, je ten správný
  • cokoli se stane, je to, co se stát má
  • začne se, když je čas zralý
  • když se skončí, tak je konec: každé téma má vyhrazený slot 90 minut, je ale na konsenzu skupiny, zda téma opustí dřív nebo se naopak domluví na pokračování v diskusi
  • Zákon dvou nohou = kdykoliv se neučíš a nemáš co sdělit, můžeš jít do jiné skupiny