Hana Vojtová 

Klinická psycholožka a psychoterapeutka se zaměřením na psychotraumatologii, EMDR trénerka a supervízorka (SR)
she/her

Premýšľam nad tým, čo budem hovoriť na fóre a moje nápady sa menia a vyvíjajú. Snívalo sa mi, že som si požičala všetky čísla feministického časopisu Aspekt, aby som si ich znovu prečítala, keď budem chystať svoj príspevok. Aspekt bol mojím prvým stretnutím s feminizmom, okolo roku 2000 na univerzite. Našla som v ňom jazyk, ktorý pomenúval, čo som pozorovala v sebe a okolo seba, ale pre čo som nemala koncepty. Bolo to objavné, oslobodzujúce, aj nesmierne smutné. Cítila som sa viac sebou, ale aj osamelejšia, vedomejšia, aj zraniteľnejšia. Predtým mlhavý dojem nespravodlivosti dostal oveľa jasnejšie kontúry. A vynorilo sa viac uvedomenia o násilí a o tom, ako hlboko je zakorenené v spoločnosti. Odvtedy sa hlásim k feminizmu, aj keď som si ho pre seba presnejšie nedefinovala. Je pre mňa hlavne emocionálnym náhľadom, nie postojom vystavaným z argumentov. Je cítenou perspektívou, cez ktorú vnímam vo svete javy súvisiace s tým, že ľudia majú rôzne rody. Táto téma je pre mňa dôležitá aj veľmi osobná. Som veľmi vďačná organizátorkám, že nás do nej pozývajú. Chcela by som hovoriť o tom, čo je moje, čo je pre mňa feministické, a čo sa nás dotýka. Ešte sa to len začína tvoriť, preto zatiaľ neviem k svojej prednáške povedať viac. 

Proč Hanka? 

S Hankou se známe dávno předtím, než jsme obě tušily, že se staneme psychoterapeutkami. Právě díky ní jsem se na gymnáziu dostala k feministické literatuře a vděčím jí za inspiraci i v mnoha dalších směrech. Pokud je pro mě někdo ztělesněním soucitnosti, kterou považuji za jeden z radikálních aktů feminismu, je to právě ona.

Tady je její příspěvek Chceme ne-vedieť? z prvních Vln – můžete se přesvědčit sami.

(Barbara)

Simona Hendrychová 

doktorská studentka a odborný pracovník Institut pro psychologický výzkum na FSS MU 

ona/on  | they/them

 Cesty k osvobození a dekolonialitě v české psychologické 

a psychoterapeutické praxi 

"Položili*y jsme si někdy vážně otázku, jak vypadají psychosociální procesy z pohledu utlačovaných, a ne z pohledu utlačovatelů? Přemýšleli*y jsme o tom, jak se na pedagogickou psychologii dívat z pohledu negramotných, nebo jak se na pracovní psychologii dívat z pohledu nezaměstnaných, nebo jak se na klinickou psychologii dívat z pohledu marginalizovaných?", ptá se Ignácio Martín-Baró, zakladatel psychologie osvobození. Otázky jsou to velmi důležité a není jediný, kdo si je klade. Jak ale prakticky vnášet tuto perspektivu do naší psychologické či psychoterapeutické praxe? Co nám brání v implementaci takového přístupu? Příspěvek představí perspektivy současného dekoloniálního autorstva o systémových problémech mainstreamové psychologie / psychoterapie a možných cestách k sebeposílení (empowerment) a osvobození pro všechny. Součástí bude i reflexivní diskuze, která bude pokračovat další den ve formátu Open Space. 

Proč Simona? 

Že Simonu chceme na fóru, jsme věděly hned, jak jsme si přečetly její článek "Tohle nerozdýcháme: proč i česká psychologie potřebuje dekolonialitu". Oslovila nás v něm nejen odvaha otevírat nepohodlné otázky, ale především způsob, jak Simona propojuje osobní zkušenost, akademickou fundovanost, citlivost a kritickou reflexi. Právě pro setkávání, průnik a dialog těchto kvalit chceme na Vlnách vytvářet podmínky.